Ing. Bohumil Modrý – životní osudy a vztah k městu Lanškrounu

Televizní dokument o Bohumilu Modrém je k dispozici v archivu České televize pod názvem Případ Modrý.

Život a sportovní kariéra

Bóža Modrý (*1916 Praha, +1963 Praha) byl význačným brankářem LTC Praha. Hokejová reprezentace získala na světových šampionátech v letech 1947 (Praha) a 1949 (Stockholm) titul mistra světa a další ocenění, například stříbro na olympijských hrách v roce 1948 ve Svatém Mořici. Bóža Modrý reprezentoval naši republiku plných třináct let.

Perzekuce po roce 1950

V roce 1950 byl zároveň se svými spoluhráči neprávem obžalován a odsouzen do vězení na 15 let za špionáž a velezradu. Stalo se tak v době politických komunistických procesů a intrik. Z trestu si odseděl několik let. Zemřel předčasně na následky práce v uranových dolech v Jáchymově.

Vztah k městu Lanškroun

Do Lanškrouna jezdil Bóža Modrý už ve dvacátých letech minulého století jako malý chlapec se svými rodiči na letní byt k manželům Faltovým v Mánesově ulici. Později, ve třicátých letech, sem zajížděl jako dvacetiletý muž i v zimě a hrával hokej na Dlouhém rybníku (dle pamětníka, německého malíře Josefa Minarsche). Bóža Modrý navštěvoval Lanškroun často a zamiloval si jej.

Vrátil se sem také po roce 1945 se svou ženou Erikou a dvěma dcerami Blankou a Alenou. Bydleli tehdy v dnešní ulici Nádražní č.p. 419 až do roku 1948. Působil jako správce cihelny pod Zámečkem. Protože byl původní profesí stavební inženýr, byl osloven, aby vypracoval návrh územního rozvoje města Lanškrouna. Tento projekt dokončil v roce 1948. Dnes je vystaven ve stálé expozici městského muzea.

Projekt nebyl nikdy realizován, ale jeho myšlenky byly velkorysé – spojení Lanškrouna dopravní cestami se Severním a Jaderským mořem, vybudování letiště, přístavu Lanškroun na vodním kanálu Labe–Dunaj, propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu atd. Po jeho návratu z vězení mu v letech 1955 a 1956 poskytli nezištně v našem městě možnost letního pobytu manželé Tenenkovi.

Hokejová hala nám bude stále připomínat osobnost slavného hokejisty, tak jako ji připomíná ulice B. Modrého a busta z roku 1994. Jmenování čestným občanem našeho města in memoriam je významným aktem pocty tomuto člověku, sportovci, nejlepšímu hokejovému brankáři své doby, který v Lanškrouně působil, rád se sem vracel a po druhé světové válce byl naším spoluobčanem.

PaedDr. Marie Borkovcová

Úryvek z publikace „Ztracená léta – příběh hokejového zločinu“

Vl. Škutina, R. Bakalář: Ztracená léta – příběh hokejového zločinu, Helios, Pardubice, 1990

Spis Státního soudu byl veden pod číslem TS I/IV 47/50. Obvinění byli podle spisu sváděni bývalým čs. hokejistou Malečkem a jeho dvěma společníky, kteří emigrovali na Západ, aby mužstvo zůstalo jako celek v zahraničí. Někteří členové hokejového týmu čítajícího 14 členů byli pro to, zůstat v zahraničí, ovšem jen jako celek. Mezi ně patřili obvinění, až na Augustina Bubníka. Někteří s tím nesouhlasili a byli pro návrat do ČSR.

Se zlatem do kriminálu

V roce 1948, po únorovém převratu, byl přijat zákon, jehož dopad byl pro Čechy a Slováky tragický. Zákon nesl paradoxní název „Na ochranu republiky“ a měl číslo 231. Nejtragičtěji vyzníval jeho první paragraf. Tehdy byli zatčeni hokejisté, kteří dokázali v roce 1947 na pražské Štvanici poprvé v historii vybojovat pro Československo titul mistrů světa. O rok později na olympijádě tým vybojoval stříbro.

Odměnou první jim bylo nadšení lidí, prostých fanoušků, kteří byli hrdi na to, jak se Československo dokázalo výrazně zapsat do nových dějin evropského sportu tak krátce po druhé světové válce. Tou druhou „odměnou“ pak byly mistrům světa politické intriky, jejichž obětí se v době začínající studené války a československých politických procesů stali.

Na konci neuvěřitelné, absurdní a vymyšlené historie byla zasedací síň bývalého Státního soudu v Praze na Pankráci a dvanáct odsouzených. Celkový součet trestů byl 77 let a osm měsíců. Za obžalobu ze špionáže a velezrady byli odsouzeni...